Nemusim videt vsechno

Na oslavy mesta Prahy slo hafo lidi. Podivat se na hodinovy stroj orloje jeste vic. Vystala jsem si frontu a ejhle, misto inzeroveho vstupneho zdarma, jsem zaplatila padesatku. No neva, rada ji dam, neni to majlant. A uz se tesim na hodinovy stroj. Ale ejhle podruhe, misto inzerovaneho pohledu do nitra orloje se nabizi "jen" pohled pres sklo na apostoly. Sice trochu zklamani, ale takhle zblizka jsem apostoly jeste nevidela, tak aspon to. Sla jsem se zeptat pani pruvodkyne, jak to teda s tim orlojem je a ona na to, ze to je jen klamava reklama, ze ona tam dela ctrnact let a za tu dobu ten stroj taky nevidela. Smi k nemu jen mistr hodinar, jde se k nemu dolu po schudkach a misto je tam leda tak pro dva lidi. Kdyby to otevreli pro verejnost, tak nastane chaos. Misto toho mi tedy aspon povypravela o historii Marianskeho sloupu na Staromestkem namesti a ja byla rada. Zákoncila to slovy: "Vite slecno, taky nemusite v zivote videt vsechno, neco je hezke nechat zahalene tajemstvim." A mela pravdu.

Nohavica

V Irsku jsem byla na koncertě Jarka Nohavici, lístek jsem koupila bez fronty v českým obchůdku v Corku. Konal se v malým sálku za pubem, byl skvělej - intimní atmosféra, dýchal z něj na nás domov, Jarek byl od nás tři metry a před koncertem nás v pubu pozdravil a tykal nám. Zazpívali jsme si a nebýt pár uřvaných opilých týpků, nemělo by to chybu. Odcházeli jsme rozněžnění a úsměvem na tváři.

V Praze jsem byla ve čtvrtek na koncertě Jarka Nohavici. Lístek jsem dostala od kolegyně, jinak bych neměla šanci, všechny tři koncerty byly vyprodané během dvou hodin. Místo konání byla Lucerna. Pekelnej prostor, nepochopitelně zastavěnej židlema, takže stát se dalo jen místech, odkud nebylo nic vidět a když jste chtěli zpívat, připadali jste si, jak když zpíváte sami, tak daleko to bylo od podia. Odcházeli jsme tak trochu zklamaní a v potu tváře.

Víš přece že neslyším, když teče voda

Paměť je neuvěřitelná věc. Třeba ta moje. Nepamatuju si jména. Někdo se mi představí a já při příštím setkání nemám ani páru, jak se jmenuje. Většinou nevystihnu dobrý okamžik, kdy by ještě bylo slušné se na to znovu zeptat a zavedu rozhovor. Uznejte, že po hodině povídání je přinejmenším divný se dotyčného znovu ptát, jakže se vlastně jmenuje. Naštěstí mě často zachrání nějaká třetí osoba, která se k nám se slovy „Nazdáár Mirku!“ připojí. Vlastně se mi ještě nestalo, že by mě někdo odhalil, ještě že, byl by to trapas :).
O situacích, kdy s kamennou tváří poslouchám mamku, která už to podle mýho výrazu pozná a ukončuje „Já už ti to říkala, že jo?“ se tu nebudu dlouze rozepisovat. Ještě bych dostala výprask. :)
Zkrátka všude kolem narážím na více či méně zapomětlivé lidi. O to víc mě dostala návštěva Branickeho divadla,kam mě minulý týden pozval Z. na hru Víš přece, že neslyším, když teče voda. Třetí dějství je o stařičkých manželích, kteří vzpomínají na své životy a roztomile se oslovují jmény všech svých předchozích partnerů, naprosto přesvědčeně vypráví o událostech, kterých se buď nezúčastnili nebo s někým jiným, než si myslí, případně na jiném místě. Staré lidi hrají už nemladý Petr Nárožný a úžasná Květa Fialová. Vím, že herci jsou tak trochu jiní lidé a že celý život trénují věčným učením se textů svou paměť, ale klobouk dolů před těmito hereckými veterány. Chtěla bych mít aspoň desetinu paměti v jejich věku...

Biják, kterej jen tak nerozdejcháte.

Uz se vam nekdy udelalo spatne z filmu? Myslim opravdu spatne, fyzicky. Me taky ne. Tedy dokud jsem nevidela Valcik s Basirem. Poprve jsem odmitla na nej jit protoze je animovanej, podruhy uz jsem sla s tim, ze uvidim nejaky vzpominky nejakyho vojaka namalovany do komixovejch postavicek – jsem si myslela, po velice zbeznem precteni komentare na webu. Vinou pruvanu v kine Aero jsem byla zmrazena z venku a tenhle bijak me zmrazil zevnitr. Prevalcoval. Na dvacet minut po jeho skonceni mi zavrel pusu!! Netradicni dokument, ktery, jak na Ceskoslovenske filmove databazi nekdo trefne napsal, rizne do ziveho. Do me teda rizl a to pekne hluboko.

MILK

Nejsem nadseny priznivec Seana Penna. Nevim presne, cim mi nesedi, proste ho mam odjakziva zaskatulkovanyho jako herce, kteryho nemusim. Presto jsem sla na film Milk, zvedava na pribeh politika, ktery se jim stal proto, aby obhajil prava homosexualu, tudiz i sva. A co se stalo? Uz nebudu rikat, ze mi Sean Penn nesedi, protoze tyhle role se zhostil takovym zpusobem, ze nedostat za ni Oskara, byla by to tezka nespravedlnost. Doporucuju.
P.S. L., ty si to nestahuj :)

Večer v Symbiose

Good Fellas
















Quite Quiet

Jazzík U vystřelenýho voka

Nemam rada jazz. Rozhodla jsem se v Irsku po navsteve druheho jazzoveho koncertu, na ktery me vzala Jana. Kamarad mi rekl, ze je to jako s operou, bud ji od zacatku milujes nebo nenavidis. Tak u me je to jinak. Koncertik skupiny MŠQ U vystrelenyho voka ze me udelal fanouska. Prozatim. :)

Sražte mu hlavu!!

Po shlednuti filmu Neco z Alenky v rezii Jana Svankmajera promitanem v ramci Projektu 100, jsem z kina odchazela mirne otupela s nalehavou potrebou dat si panaka. Alenka menici se v loutku po pozreni kolacku byla to nejmensi, marmelada s pripinackama, zviratka poskladana z kosti a lebek , vecne vypadavajici drzatko od zasuvky a kralik. Kralik s dirou v brise s vecne vypadavajicimi pilinovymi vnitrnostmi, ktere prubezne doplnoval pojidanim srouhaneho dreva velkou lzici, kterou olizoval nechutne realistickym vhkym jazykem. Namy. A samozrejme kralovna, kralovna rvouci pres pul filmu: "Srazte mu hlavu!" Trosku bezhlave jsem si pripadala, to je fakt. S detma na to rozhodne nechodte. :)