Na oslavy mesta Prahy slo hafo lidi. Podivat se na hodinovy stroj orloje jeste vic. Vystala jsem si frontu a ejhle, misto inzeroveho vstupneho zdarma, jsem zaplatila padesatku. No neva, rada ji dam, neni to majlant. A uz se tesim na hodinovy stroj. Ale ejhle podruhe, misto inzerovaneho pohledu do nitra orloje se nabizi "jen" pohled pres sklo na apostoly. Sice trochu zklamani, ale takhle zblizka jsem apostoly jeste nevidela, tak aspon to. Sla jsem se zeptat pani pruvodkyne, jak to teda s tim orlojem je a ona na to, ze to je jen klamava reklama, ze ona tam dela ctrnact let a za tu dobu ten stroj taky nevidela. Smi k nemu jen mistr hodinar, jde se k nemu dolu po schudkach a misto je tam leda tak pro dva lidi. Kdyby to otevreli pro verejnost, tak nastane chaos. Misto toho mi tedy aspon povypravela o historii Marianskeho sloupu na Staromestkem namesti a ja byla rada. Zákoncila to slovy: "Vite slecno, taky nemusite v zivote videt vsechno, neco je hezke nechat zahalene tajemstvim." A mela pravdu.
hm.. to je zajímavej postřeh. Tajemství mám ráda, ale ještě radši bych věděla, co za nimi je. To už je asi v povaze... nebo že by věkem?
OdpovědětVymazatTo uz bys byla moc chytra,kdybys vsechno vedela a to nevim, jak by doma unesli :).
OdpovědětVymazat