Ráj

Okolo vesničky Ráj to vypadá opravdu rajsky.

Nemo

V nákupním středisku můžete najít různé věci. Hromadu obchodů, výstavu dinosaurů, vernisáž nebo mořské akvárium, u kterého se tlačí houf dětí a já. :)

Vrátenská hora

Kokořín

Vezměte děti na výlet a hned je z fádní prohlídky hradu dobrodružství.

Nohavica

V Irsku jsem byla na koncertě Jarka Nohavici, lístek jsem koupila bez fronty v českým obchůdku v Corku. Konal se v malým sálku za pubem, byl skvělej - intimní atmosféra, dýchal z něj na nás domov, Jarek byl od nás tři metry a před koncertem nás v pubu pozdravil a tykal nám. Zazpívali jsme si a nebýt pár uřvaných opilých týpků, nemělo by to chybu. Odcházeli jsme rozněžnění a úsměvem na tváři.

V Praze jsem byla ve čtvrtek na koncertě Jarka Nohavici. Lístek jsem dostala od kolegyně, jinak bych neměla šanci, všechny tři koncerty byly vyprodané během dvou hodin. Místo konání byla Lucerna. Pekelnej prostor, nepochopitelně zastavěnej židlema, takže stát se dalo jen místech, odkud nebylo nic vidět a když jste chtěli zpívat, připadali jste si, jak když zpíváte sami, tak daleko to bylo od podia. Odcházeli jsme tak trochu zklamaní a v potu tváře.

Veselé Velikonoce

Tak takhle vypadá to velikonoční vajíčko?

Haha, vyzrála jsem na stavebnici!

Jéé, co to tam ten děda má?

Divoká Šárka

Jarní Letná

Jaro je tady, hybaj do parku!

Hrát si

Posedět s kytarou

Projít se s psékem

Pokochat se vyhlídkou

Vychutnat si ohňostroj na vaši počest

Víš přece že neslyším, když teče voda

Paměť je neuvěřitelná věc. Třeba ta moje. Nepamatuju si jména. Někdo se mi představí a já při příštím setkání nemám ani páru, jak se jmenuje. Většinou nevystihnu dobrý okamžik, kdy by ještě bylo slušné se na to znovu zeptat a zavedu rozhovor. Uznejte, že po hodině povídání je přinejmenším divný se dotyčného znovu ptát, jakže se vlastně jmenuje. Naštěstí mě často zachrání nějaká třetí osoba, která se k nám se slovy „Nazdáár Mirku!“ připojí. Vlastně se mi ještě nestalo, že by mě někdo odhalil, ještě že, byl by to trapas :).
O situacích, kdy s kamennou tváří poslouchám mamku, která už to podle mýho výrazu pozná a ukončuje „Já už ti to říkala, že jo?“ se tu nebudu dlouze rozepisovat. Ještě bych dostala výprask. :)
Zkrátka všude kolem narážím na více či méně zapomětlivé lidi. O to víc mě dostala návštěva Branickeho divadla,kam mě minulý týden pozval Z. na hru Víš přece, že neslyším, když teče voda. Třetí dějství je o stařičkých manželích, kteří vzpomínají na své životy a roztomile se oslovují jmény všech svých předchozích partnerů, naprosto přesvědčeně vypráví o událostech, kterých se buď nezúčastnili nebo s někým jiným, než si myslí, případně na jiném místě. Staré lidi hrají už nemladý Petr Nárožný a úžasná Květa Fialová. Vím, že herci jsou tak trochu jiní lidé a že celý život trénují věčným učením se textů svou paměť, ale klobouk dolů před těmito hereckými veterány. Chtěla bych mít aspoň desetinu paměti v jejich věku...

Yuuki

Další z jazykových perel.

Já: O Vánocích máme zvyk, že nesmíme vstát během večeře od stolu, když někdo vstane, znamená to, že odejde z rodiny, nejspíš umře.

Yuuki: Je trochu překvapení, že hodne zvyků se už nudelaji.Ale hahaha,nechci věřit pověru, když dělám chybu. Musís usnout během večeře na Štedrý den. Poprvé jsem znal tento fakt!