První máj Na Vítkově

První máj na Vítkově

Sjelo se asi 40 kousků, více zde




Z vrcholu památníku se dá přehlédnout celá Praha, tady v pozadí Hradčany





Netradiční pohled zhora na Žižkovský vysílač, více zde

Amerika

Sluníčko vykouklo a byl ideální den na výlet do lomů Amerika. Sraz už v osm, abychom se vyhnuli návalům turistů a už nás vláček unášel směr Karlštejn.

Obešli jsme zespoda hrad a uhnuli vlevo do lesa k dubu Sedmi bratří a po žluté jsme došli na naši první zastávku, lomu Malá Amerika. Více zde .

Potkali jsme tam skupinku vedenou pánem, kterýho bych mohla poslouchat celý den, jak byl nabitý vědomostmi a vyprávěl, jak za mládí na dně Malé Ameriky kempoval. I teď byla vidět na dně připravená hromada dříví a ohniště, takže tady určitě trampové kempují i dneska. Přes veškerý zákazy samozřejmě :). Skupinka šla dál a my vyrazili opačným směrem, protože jsme si chtěli užít klidnou přírodu bez lidí. Další na řadě byl Liščí lom. Pro mě nebylo úplně jednoduchý sešplhat dolů, odvážila jsem se až asi třetí cestou, zatímco můj společník už prozkoumával dno lomu. Vydali jsme se do štol svítíce si mobilama, byla tam zima a vlhko a naprostá tma. V jedný z bočních štol jsme úplně náhodou objevili skupinku chrápajících netopýrů, ještě, že je naše mobily nevzbudily, už se vidím, jak v tý tmě tancuju a uhýbám hromadě blanitých křídel, který mi mávají těsně kolem hlavy, protože štola není o moc vyšší, než já. Zhasli jsme asi na pět minut veškerý světla a zpátky jsme pak už šli potmě, oči se krásně přizpůsobí a ta absolutní tma najednou nebyla tak absolutní. Kdybych ale nevěděla, že na podlaze nejsou žádné díry, jen hrboly a jamky po vytrhaných kolejnicích, nikdy bych dobrovolně v tý tmě neudělala ani krok. :)

Více fotek zde.

Když jsme se dostatečně pokochali, pokračovali jsme zpátky kolem Malé Ameriky zase po žluté k Mexiku, což byl trestanecký lom. Na památku politických věznů, kteří tady byli nuceni v nelidských podmínkách pracovat a často je to stálo život, je tu postavený pomník. Pro nás je to už jen krásná scenérie. Víc fotek zde.

Dohonila nás skupinka s chytrým pánem, od kterýho jsme se dozvěděli, že zelená vrata na dně lomu uzavírají štolu, která vede až do fabriky. Děcka si pak dala sváču a my pokračovali k vrcholu dne, Velké Americe. Je celá ohrazená a všude stojí cedulky se zákazy přibližování se po pokutou, ale my žádnou takovou neviděli, a proto jsem mohla udělat tyhle fotky :).

Obešli jsme jí celou dokola, což nám zabralo s mými přestávkami na focení a vyhýbání se množícím se turistům docela dost dlouhou dobu. Cestou jsme taky narazili na velký parkoviště, spousta lidí pohrdla ostatními lomy a krásnou přírodou a vyvezli na výlet svoje plecháčky. My jsme se ovšem vrátili podobnou cestou zpátky do Karlštejna a přes jednu hospodu a pivko jsme to vzali zpět na vláček.

Novoroční počty

Z oslavy Silvestra jsem šla pěšky Žižkovským tunelem (někdy zvaným Karlínský tunel), který spojuje Karlín a Žižkov, jak už název napovídá. A protože když se nudím, tak většinou něco počítám (možná je to nějaká úchylka :) ), tak teď vím, že je dlouhý 482 kroků. Na zastávku jsem dorazila moc brzy, a proto teď vím, že ve dvě hodiny v první den nového roku projede kolem zastávky Tachovské náměstí za 11 minut 82 taxíků. Noční bus byl taky dobrej, ale kolik je v něm opilých lidí, jsem radši nepočítala. Dělala jsem totiž, že tam nejsem. :)

PF 2011

Český les 2010

Ubytování děsný, příroda krásná.

Loop Head Irsko Květen 2010

Moje srdeční záležitost.

Nemusim videt vsechno

Na oslavy mesta Prahy slo hafo lidi. Podivat se na hodinovy stroj orloje jeste vic. Vystala jsem si frontu a ejhle, misto inzeroveho vstupneho zdarma, jsem zaplatila padesatku. No neva, rada ji dam, neni to majlant. A uz se tesim na hodinovy stroj. Ale ejhle podruhe, misto inzerovaneho pohledu do nitra orloje se nabizi "jen" pohled pres sklo na apostoly. Sice trochu zklamani, ale takhle zblizka jsem apostoly jeste nevidela, tak aspon to. Sla jsem se zeptat pani pruvodkyne, jak to teda s tim orlojem je a ona na to, ze to je jen klamava reklama, ze ona tam dela ctrnact let a za tu dobu ten stroj taky nevidela. Smi k nemu jen mistr hodinar, jde se k nemu dolu po schudkach a misto je tam leda tak pro dva lidi. Kdyby to otevreli pro verejnost, tak nastane chaos. Misto toho mi tedy aspon povypravela o historii Marianskeho sloupu na Staromestkem namesti a ja byla rada. Zákoncila to slovy: "Vite slecno, taky nemusite v zivote videt vsechno, neco je hezke nechat zahalene tajemstvim." A mela pravdu.

A zase ten Yuuki

A opět tu máme po dlouhé době Yuukiho.

Takhle pěkně reagoval na zprávu o svatbě Markétky:

Blahopreji tvou sestru.

A takhle na něj zapůsobil Moravský kras:

Dnes jsem byl na exkurzi na Moravsky kras. Byli jsme v jeskyni. To bylo zima. Pak jsme navstivili na kostel a slyseli jsme pisni. To byla taky tajimavy zazitek.

Měli bychom si všichni vzít příklad a projevovat minimálně takovou lásku k naší zemi:

Ještě se mi stýská po české republice. Česká republika je pro mě paradise. Doufám, abych se vrátil zase do Čechách!

Skřítek domácí

Bermudský trojúhelník, černá díra, skřítci. Nazývat to můžu jak chci, ale faktem je, že v mém bytě se děje něco velmi podivného.

Když se mi ztratila první věc, nepřikládala jsem tomu váhu, někam jsem jí založila asi, byla to myslím jedna řasenka, ale pak nastala série záhadných zmizení.

Bydlím v mém bytě skoro rok a za tu dobu postrádám vařečku, škrabku na brambory a několik čajových lžiček – apropo, čajové lžičky jsou kapitolka sama pro sebe, ty postrádá snad každý, koho znám. Je zajímavý, že jsou to všechno věci z kuchyně, dobře, škrabku jsem třeba omylem vyhodila spolu se slupkama, ale vařečku?? Z těch tří velikostí, které mám, tu největší?? Mám docela malej odpadkovej koš a jsem si jistá, že bych přistihla sama sebe, jak se ji do něj snažím narvat a ono to nejde a včas bych se napomenula a přestala s tou činností... a nebo ne? Nenapadá mě jiný místo, kde by ty ztracené věci mohly končit...

A co ty již zmíněné lžičky? Vím jistě, že jsem měla kompletní sadu, tedy šest kusů. Ok, jednu jsem odnesla do práce, ale kde jsou teda ty zbylé dvě, když v mém kuchyňském šuplíku uz zbývají jen tři? Záhada. Anebo rodinka skřítků sídlící někde pod vanou nebo kýho výra a mající z mých lžiček třeba co já vím, houpačku a z vařečky něco na způsob domácího otomanu?

Co provedli se škrabkou, která je z umělé hmoty v zářící modré barvě a nikdo s trochou estetického cítění (a to minimum mají určitě i skřítci) by si ji do svého bytečku nedal, pokud by na ni neměl šuplík, kam patří, to tedy nevím...
Nicméně dobře, doteď jsem to snášela s klidem s tím, že vařeček mám víc (i když tohle byla moje oblíbená), lžiček přece nepotřebuju šest a škrabky jsem měla taky dvě, ale co je moc, to je příliš!

Dneska se mi ztratily kapky do nosu! Chápete, jsem už od pondělí doma, kašlu, prskám, smrkám a jediný, co mi doteď pomáhalo dýchat, byly moje mentolový nosní kapky ve spreji. A najednou dneska ráno jsou fuč! Že by si je odnesl kamarád, který mě včera se sáčkem citronů přišel povzbudit, o tom tedy pochybuju. Já jsem je taky nikam nenesla. Můj byt má jen JEDNU místnost a kuchyň, jak se na padesáti čtverečních metrech může jen tak něco vypařit?! Dokonce jsem na radu kamarádky prohrabala koš (fuj), zda jsem je omylem se záplavou papírových kapesníčků nevyhodila. Ale nebyly tam. Nejsou nikde a je to záhada. Chápu, napadl sníh, pak obleva, teď zase přituhává, ale to JIM nedává právo mi brát moje kapky!! Proč nesebrali pytlík tymiánu, který mám v misce na stole a nesvařili si ho na léčivý lektvar – recept přiložen – nebyl by to pro NĚ přirozenějši způsob, než používat MOJI lahvičku s kapkama ve spreji? Vědí ONI vůbec, jak se s tím zachází?
Ale já jim to osladím! Protože si nebudu moc před spaním stříknout do nosu, budu celou noc určitě hrozně chrápat a je mi úúúplně jedno, že se celá skřítčí rodinka nevyspí!

Chachááá, a mají to!

Jako na horách

I přes výhrůžky, které se na nás sypaly ze všech stran - noviny, TV, net - jsme se vydaly pár kilásků za Prahu, kde na nás čekal svět ticha, sněhu a zmrzlé krásy. Nač jezdit na hory, když to máme coby busem MHD dohodil.