Co je to štěstí? Filmový klasik by řekl, že muška jenom zlatá.
Většina lidí vám poví, že je to to, co nemají.
Znám fakt hodně málo lidí, kteří dokážou říct, ano,
jsem štastný, nic nepotřebuju, jsem spokojený tak,jak jsem.
Lidi si pořád něco přejí, větší byt, lepší práci, pravou lásku, traktor...
A i ti, kteří jinak stojí pevně nohama na zemi, svěřují svá přání
padajícím hvězdám či čínským lampionům. Co vede dospělého,
rozumného člověka, aby šplhal uprostřed noci jako uličník
na skálu nad řekou, zapaloval lampión a se zatajeným dechem
(doufám, že nepodpálím město) sledoval vzdalující se světýlko
unášející jeho přání do výšin? Kdyby ve chvíli kdy lampion stoupá,
pohlédl do tváří těch, co jsou tam s ním, uviděl by bezděčné
úsměvy a rozzářené oči. A není právě tohle to štěstí,
ta prchavá chvíle, kdy sdílíme něco moc fajn s lidma,
který jsou nám blízcí? Takže přece jenom muška jenom zlatá,
prchavá, drobounká a nepolapitelná.
Ten klasik byl ale chytrej!