Lanetka

První máj Na Vítkově

2011-05-01T11:28:00.000-07:00

První máj na Vítkově

Sjelo se asi 40 kousků, více zde

Z vrcholu památníku se dá přehlédnout celá Praha, tady v pozadí Hradčany

Netradiční pohled zhora na Žižkovský vysílač, více zde

Amerika

2011-03-12T13:20:00.000-08:00

Sluníčko vykouklo a byl ideální den na výlet do lomů Amerika. Sraz už v osm, abychom se vyhnuli návalům turistů a už nás vláček unášel směr Karlštejn.

Obešli jsme zespoda hrad a uhnuli vlevo do lesa k dubu Sedmi bratří a po žluté jsme došli na naši první zastávku, lomu Malá Amerika. Více zde .

Potkali jsme tam skupinku vedenou pánem, kterýho bych mohla poslouchat celý den, jak byl nabitý vědomostmi a vyprávěl, jak za mládí na dně Malé Ameriky kempoval. I teď byla vidět na dně připravená hromada dříví a ohniště, takže tady určitě trampové kempují i dneska. Přes veškerý zákazy samozřejmě :). Skupinka šla dál a my vyrazili opačným směrem, protože jsme si chtěli užít klidnou přírodu bez lidí. Další na řadě byl Liščí lom. Pro mě nebylo úplně jednoduchý sešplhat dolů, odvážila jsem se až asi třetí cestou, zatímco můj společník už prozkoumával dno lomu. Vydali jsme se do štol svítíce si mobilama, byla tam zima a vlhko a naprostá tma. V jedný z bočních štol jsme úplně náhodou objevili skupinku chrápajících netopýrů, ještě, že je naše mobily nevzbudily, už se vidím, jak v tý tmě tancuju a uhýbám hromadě blanitých křídel, který mi mávají těsně kolem hlavy, protože štola není o moc vyšší, než já. Zhasli jsme asi na pět minut veškerý světla a zpátky jsme pak už šli potmě, oči se krásně přizpůsobí a ta absolutní tma najednou nebyla tak absolutní. Kdybych ale nevěděla, že na podlaze nejsou žádné díry, jen hrboly a jamky po vytrhaných kolejnicích, nikdy bych dobrovolně v tý tmě neudělala ani krok. :)

Více fotek zde.

Když jsme se dostatečně pokochali, pokračovali jsme zpátky kolem Malé Ameriky zase po žluté k Mexiku, což byl trestanecký lom. Na památku politických věznů, kteří tady byli nuceni v nelidských podmínkách pracovat a často je to stálo život, je tu postavený pomník. Pro nás je to už jen krásná scenérie. Víc fotek zde.

Dohonila nás skupinka s chytrým pánem, od kterýho jsme se dozvěděli, že zelená vrata na dně lomu uzavírají štolu, která vede až do fabriky. Děcka si pak dala sváču a my pokračovali k vrcholu dne, Velké Americe. Je celá ohrazená a všude stojí cedulky se zákazy přibližování se po pokutou, ale my žádnou takovou neviděli, a proto jsem mohla udělat tyhle fotky :).

Obešli jsme jí celou dokola, což nám zabralo s mými přestávkami na focení a vyhýbání se množícím se turistům docela dost dlouhou dobu. Cestou jsme taky narazili na velký parkoviště, spousta lidí pohrdla ostatními lomy a krásnou přírodou a vyvezli na výlet svoje plecháčky. My jsme se ovšem vrátili podobnou cestou zpátky do Karlštejna a přes jednu hospodu a pivko jsme to vzali zpět na vláček.

Novoroční počty

2011-01-01T03:00:00.000-08:00

Z oslavy Silvestra jsem šla pěšky Žižkovským tunelem (někdy zvaným Karlínský tunel), který spojuje Karlín a Žižkov, jak už název napovídá. A protože když se nudím, tak většinou něco počítám (možná je to nějaká úchylka :) ), tak teď vím, že je dlouhý 482 kroků. Na zastávku jsem dorazila moc brzy, a proto teď vím, že ve dvě hodiny v první den nového roku projede kolem zastávky Tachovské náměstí za 11 minut 82 taxíků. Noční bus byl taky dobrej, ale kolik je v něm opilých lidí, jsem radši nepočítala. Dělala jsem totiž, že tam nejsem. :)

PF 2011

2010-12-31T18:12:00.001-08:00

Český les 2010

2010-07-24T11:38:00.000-07:00

Ubytování děsný, příroda krásná.

Loop Head Irsko Květen 2010

2010-07-04T11:40:00.000-07:00

Moje srdeční záležitost.

Nemusim videt vsechno

2010-05-16T05:07:00.001-07:00

Na oslavy mesta Prahy slo hafo lidi. Podivat se na hodinovy stroj orloje jeste vic. Vystala jsem si frontu a ejhle, misto inzeroveho vstupneho zdarma, jsem zaplatila padesatku. No neva, rada ji dam, neni to majlant. A uz se tesim na hodinovy stroj. Ale ejhle podruhe, misto inzerovaneho pohledu do nitra orloje se nabizi "jen" pohled pres sklo na apostoly. Sice trochu zklamani, ale takhle zblizka jsem apostoly jeste nevidela, tak aspon to. Sla jsem se zeptat pani pruvodkyne, jak to teda s tim orlojem je a ona na to, ze to je jen klamava reklama, ze ona tam dela ctrnact let a za tu dobu ten stroj taky nevidela. Smi k nemu jen mistr hodinar, jde se k nemu dolu po schudkach a misto je tam leda tak pro dva lidi. Kdyby to otevreli pro verejnost, tak nastane chaos. Misto toho mi tedy aspon povypravela o historii Marianskeho sloupu na Staromestkem namesti a ja byla rada. Zákoncila to slovy: "Vite slecno, taky nemusite v zivote videt vsechno, neco je hezke nechat zahalene tajemstvim." A mela pravdu.

A zase ten Yuuki

2010-01-23T15:38:00.000-08:00

A opět tu máme po dlouhé době Yuukiho.

Takhle pěkně reagoval na zprávu o svatbě Markétky:

Blahopreji tvou sestru.

A takhle na něj zapůsobil Moravský kras:

Dnes jsem byl na exkurzi na Moravsky kras. Byli jsme v jeskyni. To bylo zima. Pak jsme navstivili na kostel a slyseli jsme pisni. To byla taky tajimavy zazitek.

Měli bychom si všichni vzít příklad a projevovat minimálně takovou lásku k naší zemi:

Ještě se mi stýská po české republice. Česká republika je pro mě paradise. Doufám, abych se vrátil zase do Čechách!

Skřítek domácí

2010-01-20T13:30:00.000-08:00

Bermudský trojúhelník, černá díra, skřítci. Nazývat to můžu jak chci, ale faktem je, že v mém bytě se děje něco velmi podivného.

Když se mi ztratila první věc, nepřikládala jsem tomu váhu, někam jsem jí založila asi, byla to myslím jedna řasenka, ale pak nastala série záhadných zmizení.

Bydlím v mém bytě skoro rok a za tu dobu postrádám vařečku, škrabku na brambory a několik čajových lžiček – apropo, čajové lžičky jsou kapitolka sama pro sebe, ty postrádá snad každý, koho znám. Je zajímavý, že jsou to všechno věci z kuchyně, dobře, škrabku jsem třeba omylem vyhodila spolu se slupkama, ale vařečku?? Z těch tří velikostí, které mám, tu největší?? Mám docela malej odpadkovej koš a jsem si jistá, že bych přistihla sama sebe, jak se ji do něj snažím narvat a ono to nejde a včas bych se napomenula a přestala s tou činností... a nebo ne? Nenapadá mě jiný místo, kde by ty ztracené věci mohly končit...

A co ty již zmíněné lžičky? Vím jistě, že jsem měla kompletní sadu, tedy šest kusů. Ok, jednu jsem odnesla do práce, ale kde jsou teda ty zbylé dvě, když v mém kuchyňském šuplíku uz zbývají jen tři? Záhada. Anebo rodinka skřítků sídlící někde pod vanou nebo kýho výra a mající z mých lžiček třeba co já vím, houpačku a z vařečky něco na způsob domácího otomanu?

Co provedli se škrabkou, která je z umělé hmoty v zářící modré barvě a nikdo s trochou estetického cítění (a to minimum mají určitě i skřítci) by si ji do svého bytečku nedal, pokud by na ni neměl šuplík, kam patří, to tedy nevím...
Nicméně dobře, doteď jsem to snášela s klidem s tím, že vařeček mám víc (i když tohle byla moje oblíbená), lžiček přece nepotřebuju šest a škrabky jsem měla taky dvě, ale co je moc, to je příliš!

Dneska se mi ztratily kapky do nosu! Chápete, jsem už od pondělí doma, kašlu, prskám, smrkám a jediný, co mi doteď pomáhalo dýchat, byly moje mentolový nosní kapky ve spreji. A najednou dneska ráno jsou fuč! Že by si je odnesl kamarád, který mě včera se sáčkem citronů přišel povzbudit, o tom tedy pochybuju. Já jsem je taky nikam nenesla. Můj byt má jen JEDNU místnost a kuchyň, jak se na padesáti čtverečních metrech může jen tak něco vypařit?! Dokonce jsem na radu kamarádky prohrabala koš (fuj), zda jsem je omylem se záplavou papírových kapesníčků nevyhodila. Ale nebyly tam. Nejsou nikde a je to záhada. Chápu, napadl sníh, pak obleva, teď zase přituhává, ale to JIM nedává právo mi brát moje kapky!! Proč nesebrali pytlík tymiánu, který mám v misce na stole a nesvařili si ho na léčivý lektvar – recept přiložen – nebyl by to pro NĚ přirozenějši způsob, než používat MOJI lahvičku s kapkama ve spreji? Vědí ONI vůbec, jak se s tím zachází?
Ale já jim to osladím! Protože si nebudu moc před spaním stříknout do nosu, budu celou noc určitě hrozně chrápat a je mi úúúplně jedno, že se celá skřítčí rodinka nevyspí!

Chachááá, a mají to!

Jako na horách

2010-01-10T11:54:00.000-08:00

I přes výhrůžky, které se na nás sypaly ze všech stran - noviny, TV, net - jsme se vydaly pár kilásků za Prahu, kde na nás čekal svět ticha, sněhu a zmrzlé krásy. Nač jezdit na hory, když to máme coby busem MHD dohodil.

Babička na výletě

2009-11-15T09:58:00.000-08:00

Mám babičku. Není to ale ledajaká babička. Je to čuprbabička.
Vstává brzy ráno, píše deník a kroniku, venčí pravidelně psy, nakupuje, zásobuje bráchu lahváčema, v létě pleje zahradu a nosí tam vodu v lahvích, když vyschne potok, v zimě chodí krmit ptáčky. Správcuje panelák a hádá se s dělníkama o termíny. Jezdí do Prahy.

Prochází se po Valdštejnské zahradě a hůl má na ozdobu místo na opírání.

Na Karlově mostě si hladí svaté pro štěstí.
A jí zmrlinu v KFC.
Babičce je 80 let, ale nikdo by jí to nehádal.

Babočka na komuli

2009-08-21T12:01:00.000-07:00

Na nádvoří hradu Houska roste Komule Davidova.

Na Komuli sedí babočka.

Letos krásně kvetou Komule a jsou plné

baboček, které se přemnožily.

Ještě, že se nepřemnožily třeba krysy.

Nevím, kde by seděly.

Svatba

2009-08-09T11:43:00.000-07:00

8.8. se mi vdávala sestřička Markétka. Profi fotky jsou tady,

ale momentky jsou někdy lepší. Jako třeba:

Konečně máme ten obřad za sebou.

Koukej, jakej mám jazyk.
Íííí, níž už nesahej!

Já se skácím, co je to za medvěda?

Haha, jsem děsně lechtivá!

Jak se pekl dort

2009-08-08T11:22:00.000-07:00

Znáte to o pejskovi a kočičce?

Tak takhle náš svatební dort nevznikal.

Byla to týmová spolupráce.

1) taťka vyrobil formy

2) já upekla korpusy
3) Lukáš vyrobil krémy a mazal, já taky mazala :)

4) společně jsme patlali a hladili cukrovou hmotu

5) budoucí nevěsta Markétka dekorovala mašlí

6) svatebčani snědli :)

Jak postavit stan ve třech krocích

2009-07-27T13:54:00.000-07:00

To se vezme stan

Vyhodí se do vzduchu

A pak už se jen přikolíkuje k zemi

Co je to štěstí?

2009-07-07T14:04:00.000-07:00

Co je to štěstí? Filmový klasik by řekl, že muška jenom zlatá.

Většina lidí vám poví, že je to to, co nemají.

Znám fakt hodně málo lidí, kteří dokážou říct, ano,

jsem štastný, nic nepotřebuju, jsem spokojený tak,jak jsem.

Lidi si pořád něco přejí, větší byt, lepší práci, pravou lásku, traktor...

A i ti, kteří jinak stojí pevně nohama na zemi, svěřují svá přání

padajícím hvězdám či čínským lampionům. Co vede dospělého,

rozumného člověka, aby šplhal uprostřed noci jako uličník

na skálu nad řekou, zapaloval lampión a se zatajeným dechem

(doufám, že nepodpálím město) sledoval vzdalující se světýlko

unášející jeho přání do výšin? Kdyby ve chvíli kdy lampion stoupá,

pohlédl do tváří těch, co jsou tam s ním, uviděl by bezděčné

úsměvy a rozzářené oči. A není právě tohle to štěstí,

ta prchavá chvíle, kdy sdílíme něco moc fajn s lidma,

který jsou nám blízcí? Takže přece jenom muška jenom zlatá,

prchavá, drobounká a nepolapitelná.

Ten klasik byl ale chytrej!

Ráj

2009-05-01T02:22:00.000-07:00

Okolo vesničky Ráj to vypadá opravdu rajsky.

Nemo

2009-04-30T01:31:00.000-07:00

V nákupním středisku můžete najít různé věci. Hromadu obchodů, výstavu dinosaurů, vernisáž nebo mořské akvárium, u kterého se tlačí houf dětí a já. :)

Vrátenská hora

2009-04-28T01:15:00.000-07:00

Kokořín

2009-04-25T14:31:00.000-07:00

Vezměte děti na výlet a hned je z fádní prohlídky hradu dobrodružství.

Nohavica

2009-04-20T14:07:00.000-07:00

V Irsku jsem byla na koncertě Jarka Nohavici, lístek jsem koupila bez fronty v českým obchůdku v Corku. Konal se v malým sálku za pubem, byl skvělej - intimní atmosféra, dýchal z něj na nás domov, Jarek byl od nás tři metry a před koncertem nás v pubu pozdravil a tykal nám. Zazpívali jsme si a nebýt pár uřvaných opilých týpků, nemělo by to chybu. Odcházeli jsme rozněžnění a úsměvem na tváři.

V Praze jsem byla ve čtvrtek na koncertě Jarka Nohavici. Lístek jsem dostala od kolegyně, jinak bych neměla šanci, všechny tři koncerty byly vyprodané během dvou hodin. Místo konání byla Lucerna. Pekelnej prostor, nepochopitelně zastavěnej židlema, takže stát se dalo jen místech, odkud nebylo nic vidět a když jste chtěli zpívat, připadali jste si, jak když zpíváte sami, tak daleko to bylo od podia. Odcházeli jsme tak trochu zklamaní a v potu tváře.

Veselé Velikonoce

2009-04-13T13:34:00.000-07:00

Tak takhle vypadá to velikonoční vajíčko?

Haha, vyzrála jsem na stavebnici!

Jéé, co to tam ten děda má?

Divoká Šárka

2009-04-05T11:29:00.000-07:00

Jarní Letná

2009-04-04T13:00:00.000-07:00

Jaro je tady, hybaj do parku!

Hrát si

Posedět s kytarou

Projít se s psékem

Pokochat se vyhlídkou

Vychutnat si ohňostroj na vaši počest

Víš přece že neslyším, když teče voda

2009-03-29T10:30:00.001-07:00

Paměť je neuvěřitelná věc. Třeba ta moje. Nepamatuju si jména. Někdo se mi představí a já při příštím setkání nemám ani páru, jak se jmenuje. Většinou nevystihnu dobrý okamžik, kdy by ještě bylo slušné se na to znovu zeptat a zavedu rozhovor. Uznejte, že po hodině povídání je přinejmenším divný se dotyčného znovu ptát, jakže se vlastně jmenuje. Naštěstí mě často zachrání nějaká třetí osoba, která se k nám se slovy „Nazdáár Mirku!“ připojí. Vlastně se mi ještě nestalo, že by mě někdo odhalil, ještě že, byl by to trapas :).
O situacích, kdy s kamennou tváří poslouchám mamku, která už to podle mýho výrazu pozná a ukončuje „Já už ti to říkala, že jo?“ se tu nebudu dlouze rozepisovat. Ještě bych dostala výprask. :)
Zkrátka všude kolem narážím na více či méně zapomětlivé lidi. O to víc mě dostala návštěva Branickeho divadla,kam mě minulý týden pozval Z. na hru Víš přece, že neslyším, když teče voda. Třetí dějství je o stařičkých manželích, kteří vzpomínají na své životy a roztomile se oslovují jmény všech svých předchozích partnerů, naprosto přesvědčeně vypráví o událostech, kterých se buď nezúčastnili nebo s někým jiným, než si myslí, případně na jiném místě. Staré lidi hrají už nemladý Petr Nárožný a úžasná Květa Fialová. Vím, že herci jsou tak trochu jiní lidé a že celý život trénují věčným učením se textů svou paměť, ale klobouk dolů před těmito hereckými veterány. Chtěla bych mít aspoň desetinu paměti v jejich věku...

Yuuki

2009-03-24T16:23:00.000-07:00

Další z jazykových perel.

Já: O Vánocích máme zvyk, že nesmíme vstát během večeře od stolu, když někdo vstane, znamená to, že odejde z rodiny, nejspíš umře.

Yuuki: Je trochu překvapení, že hodne zvyků se už nudelaji.Ale hahaha,nechci věřit pověru, když dělám chybu. Musís usnout během večeře na Štedrý den. Poprvé jsem znal tento fakt!

Nádobíčko

2009-03-23T13:06:00.000-07:00

Jsem stěhovací typ. V posledních deseti letech jsem se stěhovala asi stokrát. Na asi sto místech jsem taky měla svoje věci. Proto nebylo tak lehké je pak dostat všechny dohromady do mého nového bytečku. Myslela jsem si, že to mám zmáknutý, ale chyba lávky. Po vybalení všech těch banánovek postrádám následující: celý porcelánovový servis (což teda nechápu, byl v obrovský krabici), varnou konvici (ještě jsem nebyla schopná koupit si novou, takže vodu vařím v kastrůlku, případně tavím konvici z umělé hmoty po vzoru Vratných lahví), odkapávač na nádobí (takovej velkej žlutej, jen tak ho nepřehlédnete), obrazy (fakt mě mrzí ten zarámovanej plakát z Řecka) a kolečkový brusle (u těch ale pevně věřím, že jsou někde v tmavých zákoutích mamčina bytu, protože jestli nééé...)

No a včera jsem částečně vyřešila to ztracený nádobí. J. mě vzala na výlet na Housku a tam jsem si v keramický dílně vybrala parádní kousky do mý parádní umakartový kuchyně. Keramika o mnoho tříd převyšuje tu kuchyň, je v mé nejoblíbenější modré barvě a je skvělá!

Záhady češtiny

2009-03-20T16:34:00.000-07:00

Mam kamarada. Je to uplne normalni mladej kluk, bavime se spolu, poparime na party , sdelujem si dojmy a vysvetlujem pojmy. To vysvetlovani probiha docela casto. Ty parby – co jsem se vratila z Irska – uz zase tak casty nejsou. Mame to k sobe totiz docela daleko. Kamarad je z Japonska. Seznamili jsme se v jazykovce v Irsku. Nekdo mi tam rekl „Ptal se po tobe Yuuki, prej si s tebou hrozne rad popovida.“ No proc ne, rekla jsem si, sice ho neznam, ale ja si rada popovidam s kazdym. Netusila jsem, ze jazyk naseho rozhovoru nebude anglictina. Kdyz jsem Yuukiho poprve uvidela, pozdravil me s odzbrojujicim usmevem a – cesky! Yuuki totiz studuje na univerzite v Tokiu bohemistiku. Cestina mu jde perfektne a ja ho obdivuju (pri predstave, ze bych se ja ucila japonsky...). Perfektne mu to jde na to, ze je Japonec. Dela spoustu roztomilych chyb, skoro porad me oslovuje jako muze a obcas mu unikne vyznam vety, ale jinak, jak rikam – perfektne. S jeho svolenim (fakt mi to dovolil) tady pouziju neco z nasi konverzace. Cestina je nekdy opravdu tvrdej orisek.

Yuuki: Dnes jsme na tride delali diktaci o Miklasovi. Doktor pan Homolac nas rekl, ze deti dostavaji syrove brambory, protoze brambory rostujou ze zeme. To znamena, ze cert je z pekla, kde je v zemi. To je velmi zahadna historie!!

Biják, kterej jen tak nerozdejcháte.

2009-03-19T16:03:00.000-07:00

Uz se vam nekdy udelalo spatne z filmu? Myslim opravdu spatne, fyzicky. Me taky ne. Tedy dokud jsem nevidela Valcik s Basirem. Poprve jsem odmitla na nej jit protoze je animovanej, podruhy uz jsem sla s tim, ze uvidim nejaky vzpominky nejakyho vojaka namalovany do komixovejch postavicek – jsem si myslela, po velice zbeznem precteni komentare na webu. Vinou pruvanu v kine Aero jsem byla zmrazena z venku a tenhle bijak me zmrazil zevnitr. Prevalcoval. Na dvacet minut po jeho skonceni mi zavrel pusu!! Netradicni dokument, ktery, jak na Ceskoslovenske filmove databazi nekdo trefne napsal, rizne do ziveho. Do me teda rizl a to pekne hluboko.

Byteček

2009-03-07T11:32:00.000-08:00

Kdo ma zidli, bydli. Rika jedno rceni. Ja nemam zidli. Ani jednu. Zato mam stolky. Dva. Stolek je dobra vec. Muzete na nem mit hrnek s kafem a na rozdil od bananovek je pekne stabilni a tim padem neohrozuje vasi krasnou parketovou podlahu. Teda moji. Uz mam tedy v byte tri krasne veci – podlahu, knihovnu a stolky. Takze ctyri, vlastne pet. Kdo uhadne, co (kdo) je ta pata? :)

MILK

2009-03-07T11:05:00.000-08:00

Nejsem nadseny priznivec Seana Penna. Nevim presne, cim mi nesedi, proste ho mam odjakziva zaskatulkovanyho jako herce, kteryho nemusim. Presto jsem sla na film Milk, zvedava na pribeh politika, ktery se jim stal proto, aby obhajil prava homosexualu, tudiz i sva. A co se stalo? Uz nebudu rikat, ze mi Sean Penn nesedi, protoze tyhle role se zhostil takovym zpusobem, ze nedostat za ni Oskara, byla by to tezka nespravedlnost. Doporucuju.
P.S. L., ty si to nestahuj :)

Anička

2009-03-03T00:20:00.000-08:00

Jestli me, mamo, budes takhle lechtat, tak me znova prebal!

Hlavou dolu je to hned zajimavejsi.

Hm, tak nevim, co si o te tete myslet.

Pséci

2009-02-28T14:07:00.000-08:00

Tanečnice

Tak dostanu něco?

Chcete mě?

Drsná dvojka

Nejsmutnější psék na světě

Večer v Symbiose

2009-02-26T10:32:00.000-08:00

Good Fellas

Quite Quiet

Jak dostat kytku

2009-02-25T13:00:00.000-08:00

Jsem si tak na ICQ, vyjimecne viditelna, protoze coby nezamestnana mam cas zpestrovat pracovni den mym stastnejsim kamaradum (nekdo by mozna rekl zdrzovat ci provokovat), ale to by moji kamaradi NIKDY nerekli, kdyz tu na me zacne blikat nekdo neznamy. Vyjimecne to neni zadny machaaalaak ani sexforfreecom, ale normalni jmeno. A zdravi. Slusne. Ok, za ahoj nic nedam, ze? Uz predem mi bylo jasny, co takovy ahoj asi bude chtit (pouzivam ICQ uz opravdu hooodne dlouho) a taky ze jo. Protoze jsem duse dobra, poradila jsem mu, aby koupil kytku a zkusil si udelat divocinu doma. Psal, ze jsem moc mila a ze kdyby vedel kam, tak by tu kytku za tuhle skvelou radu donesl me. Kytku jsem uz nedostala dlouho. Ze ja tu milou nabidku nevyuzila! :)

Jazzík U vystřelenýho voka

2009-02-13T18:00:00.000-08:00

Nemam rada jazz. Rozhodla jsem se v Irsku po navsteve druheho jazzoveho koncertu, na ktery me vzala Jana. Kamarad mi rekl, ze je to jako s operou, bud ji od zacatku milujes nebo nenavidis. Tak u me je to jinak. Koncertik skupiny MŠQ U vystrelenyho voka ze me udelal fanouska. Prozatim. :)

Sražte mu hlavu!!

2009-02-12T02:43:00.000-08:00

Po shlednuti filmu Neco z Alenky v rezii Jana Svankmajera promitanem v ramci Projektu 100, jsem z kina odchazela mirne otupela s nalehavou potrebou dat si panaka. Alenka menici se v loutku po pozreni kolacku byla to nejmensi, marmelada s pripinackama, zviratka poskladana z kosti a lebek , vecne vypadavajici drzatko od zasuvky a kralik. Kralik s dirou v brise s vecne vypadavajicimi pilinovymi vnitrnostmi, ktere prubezne doplnoval pojidanim srouhaneho dreva velkou lzici, kterou olizoval nechutne realistickym vhkym jazykem. Namy. A samozrejme kralovna, kralovna rvouci pres pul filmu: "Srazte mu hlavu!" Trosku bezhlave jsem si pripadala, to je fakt. S detma na to rozhodne nechodte. :)